Zima
Dny se krátí, jsou čím dál tím studenější. V lese je chladno a ticho, stromy jsou holé a život jako by usnul – ve skutečnosti se však chystá na návrat světla. Semena se připravují na jaro a klíčení, příroda nabírá dech před bouřlivým jarem. Stopy zvířat na sněhu vám prozradí mnoho zajímavých příběhů.
Přežít útrapy zimy je vždycky obtížné. Podpora skupiny je ze všeho nejdůležitější: vlci nedokáží žít o samotě.
Vlci mají vynikající schopnost vydržet hlad, bolest a zimu. Díky své přizpůsobivosti jsou schopni přežívat při teplotách -40 stupňů Celsia a odolávat nejhorším povětrnostním podmínkám v oblastech severní Kanady nebo Ruska.
Zimní srst vlků je hustá a obsahuje husté chlupy se štětinami, které však postupně vypadávají, jakmile se začne oteplovat. Ačkoli v létě vypadají vlci poněkud ošuntěle a hubeně, jako svalnatí tvorové váží vždy více, než kolik napovídá jejich vzhled.
V zimě jsou vlci aktivní jak ve dne, tak v noci. Dávají si jen krátký oddych, než vyrazí znovu na lov. Ve sněhu se vlci většinou pohybují v jediném zástupu a dodržují stopu vlka před sebou.
V zimě je kořisti méně a vlci někdy musí cestovat daleko od svých doupat, než se jim podaří vystopovat kořist
Ztuhlá sněhová pokrývka představuje výhodu pro vlky a problém pro jejich kořist. Zejména spárkatá zvěř (jeleni, srnci) se kvůli své hmotnosti boří 
hluboko do sněhu. Kořist, jako je jelen, může nakrmit a uspokojit celou smečku na několik dní.
Přestože je zima nejlepší dobou pro vystopování velké kořisti, vlci nepohrdnou hlodavcem nebo jiným drobným tvorem. Menší zvířata umí vlci velmi dobře vyplašit z jejich nory schované pod sněhem – pomáhá jim v tom jejich výborný sluch a čich.
Začátkem jara, obvykle v únoru, nastává pro vlčí smečku období páření. V této době vyjí vlci mnohem častěji. Asi měsíc předtím vlčí samci ve hře testují své síly proti potenciálním rivalům. Vůdce smečky upevňuje svou dominantní pozici v divokých bitkách. Komunikace mezi členy smečky dosahuje vrcholu: vyjí, kňučí, vrčí a užívají řeč těla. Všechny postoje jsou zveličeny – agresivita, strach, odvaha a podřízení se – běžné chování ustupuje téměř neustálému stavu vzrušení. Protože jsou vlci v podstatě neustále na pozoru, spí a jedí méně.
Rysům narozeným v předchozím roce nyní dorůstá kompletní chrup – přestávají být závislí na matce a stávají se plnohodnotnými lovci. Mladí 
rysové, zvláště samci, se vydávají na dlouhé potulky, aby nalezli neobsazený revír, kde by se mohli usadit.
Rysové v této době mohou scházet do nižších poloh – stahují se sem za zvěří, která hledá příznivější podmínky k životu.
V zimě rysům vyroste na tlapách hustá srst, která jim umožňuje dobře se pohybovat na sněhu.
Čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině.
V únoru a v březnu nastává doba rysí říje. Samice klade močové pachové značky, jimiž láká toulající se samce. V tomto období máme šanci, že zaslechneme rysí mňoukaní. Pouze v této době žijí samci a samice v páru. Rysí samci naopak mezi sebou mohou bojovat. Po zbytek roku žijí rysi samotářsky.
Medvědi zimu prospí. Brloh, ve kterém medvědi tráví zimu, může mít podobu malé jeskyňky, díry vyhrabané ve svahu či pod vývratem nebo jen nakupené hromady listí. Podle klimatických podmínek trvá zimní spánek i více než čtyři měsíce. V době spánku dokážou přijímat podněty z okolí (hlavně zvukové). Ty ho také mohou ze spánku lehce probudit.
Medvědice rodí mláďata převážně v lednu. Ve vrhu bývají 1-4 mláďata. Rodí se velmi nevyvinutá a také jejich vývoj je pomalý. Začínají vidět až v jednom měsíci věku. Přes zimu, kterou tráví v brlohu, medvíďata narostou do hmotnosti 6-7 kg. Zato jejich maminka hodně zhubne - výživa a opatrování nezbedných potomků ji stojí spoustu sil. Mateřským mlékem se medvíďata živí půl roku, u matky zůstávají až do třetího roku svého života, kdy pohlavně dospívají.
Foto: Jaroslav Vogeltanz, Karel Brož, Geoffrey Kuchera, Wikimedia
