O starém psu a vlkovi
Měl jeden sedlák psa a ten pes byl už starý. „Co se starým psem ?“ řekl si sedlák. „Na hlídání už není a zbůhdarma ho živit nebudu.“ A psa vyhnal. Bloudil pes po polích, po lesích, měl hlad, ale nejvíc ho trápil sedlákův nevděk. Najednou potkal vlka. „Copak tak smutně chodíš?“ ptal se vlk.
„Co mám, bratře, dělat, když mě hospodář vyhnal. Už jsem starý, na hlídání nejsem a zbůhdarma mě nikdo živit nebude,“ odpověděl pes. „Však on tě zas hospodář vezme zpátky,“ povídá vlk. Něco na něj vymyslíme.“
A poslyšte, jak si to chytře vymysleli: Byly zrovna žně a sedlák šel na pole kosit pšenici. Vzal s sebou ženu a malé dítě. Selka položila dítě na mez a šla vázat snopy. A vtom se přikradl vlk, dítě chytil a utíkal s ním k lesu. Selka plakala, sedlák křičel, ale kdepak už byl vlka konec. A tu se objevil starý pes, rozběhl se za vlkem, dítě mu vzal, jak si to spolu domluvili, a přinesl je zpátky sedlákovi a jeho ženě. Sedlák se zastyděl, že věrného psa vyhnal, pohladil ho po hlavě, vyndal z kabely chleba a slaninu a nakrmil ho. A večer vzal psa s sebou domů. Když přišli domů, řekl sedlák ženě: „Ženo, navař halušky a dobře je sádlem omasti.“ Když selka uvařila halušky, usedl sedlák za stůl, vedle sebe posadil psa a sám mu nandal vrchovatou misku. Od té doby jedl pes s hospodářem u stolu.
Přišel masopust a sedlák vdával nejstarší dceru. Psa napadlo, že teď by se mohl vlkovi odměnit. Odešel do lesa za vlkem a řekl mu: „Přijď v neděli večer k nám do zahrady a já tě vezmu do chalupy. Bude u nás veselka a dobře se poměješ.“ V neděli večer přišel vlk k sedlákovi na zahradu a pes ho vzal do světnice a usadil pod stůl. Bylo už tma a ve světnici si toho nikdo nevšiml. Potom vzal pes ze stolu velký kus masa a láhev kořalky a stáhl to vlkovi pod stůl. Hosté chtěli psa bít, ale hospodář řekl: „Však ho nechte! Udělal pro mne tolik dobrého, že se mu nikdy dost neodvděčím.“Vlk se pod stolem najedl, napil a tuze se rozveselil. „Tak a teď si zazpívám!“ řekl psovi. „Nezpívej, bratře, zle se ti povede! Radši ti podám ještě láhev kořalky,“ domlouval mu pes a podal mu pod stůl láhev kořalky.
Vlk láhev vypil a zamručel: „Ale teď si opravdu zazpívám, už to nemohu vydržeet!“
„Nezpívej!“ znova ho varoval pes. „Špatně to s tebou dopadne!“ Ale vlk se tak rozveselil, že už to opravdu nemohl vydržet, a strašně pod stolem zavyl. Hosté se ulekli, rozběhli se, jeden sem, druhý tam, někteří utekli ze světnice, ale jiní vzali hole a zle se na vlka chystali. Pes skočil k vlkovi, aby ho chránil. A hospodář zavolal: „Nebijte vlka, sic při tom uhodíte psa. Však on si náš starý pes s vlkem bude vědět rady a zažene ho.“ Pes vyvedl vlka ven a řekl mu: „Tys mi, bratře, dobře udělal a já jsem se ti odměnil.“ A tak se rozloučili. A sedlák povídal svým hostům: „Však já jsem vám povídal, že náš pes vlka zažene. Je starý, ale nebojí se ani vlka.“
První strom pohádek z celého světa. Knižní klub, Praha 2008
