Vlčí jazyk
Naši předkové vlky nenáviděli a po staletí pronásledovali – a přitom mají lidé a vlci ledacos společného.
Vlci jsou velmi společenští tvorové. Žijí ve smečkách podobných rodině a utvářejí partnerské svazky na celý život.
Dokážou se mezi sebou snadno dorozumívat – používají gesta tlamy, očí i uší, dokážou “mluví” i svým tělesným postojem, polohou ocasu.
Na rozdíl od psů vlci neštěkají, domlouvají se však širokou škálou zvuků, k nimž patří vrčení, kňučení – a také vytí. Tím se dorozumívají vlci ve smečce i smečky mezi sebou.
Vytím se shromažďuje smečka před lovem, oslavuje se úspěch či vyhlašuje poplach.
Vlci vyjí i ze žalu (například když jejich druh zemře). Stejně tak si vlk v dobrém rozmaru může výt i jen tak pro radost.
