Zajímavosti z života vlků
Jen díky vynikající komunikaci a spolupráci ve smečce dokážeme ulovit jelena, soba nebo pižmoně – tedy zvířata větší, než jsme my. Pokud lovím sám, útočím obvykle jen na malou kořist, jako jsou myši, hraboši, krtci, králíci a zajíci.
Když mláďata odrostou mateřskému mléku, přikrmuje je celá naše smečka natráveným masem. Vlčata instinktivně vědí, jak na to. Olizují tlamu některého z dospělých vlků, který se právě vrátil z lovu a on pak opatrně zvrátí část potravy a mláďata ji s nadšením zhltnou.
Vytváříme si také zásoby – ukrýváme nebo zahrabáváme přebytečnou potravu na horší časy. Podobně se chovají i bratři psi, na rozdíl od nich si však pamatujeme, kde jsme zahrabanou potravu nechali.
Zamiloval/a jsi si vlky natolik, že toužíš mít jednoho z nás doma? Není to dobrý nápad – nejsem pes a k životu potřebuji svobodu a společnost ostatních vlků. V zajetí bych byl nešťastný.
Tvůj přítel vlk
Kapitoly:
Fotografie: Karel Brož, Jaroslav Vogeltanz
