Rys za naším plotem
Jako ostatní šelmy si pro potravu vybírám hlavně slabé a nemocné jedince. Pro přírodu je to velice důležité – pomáhám tím udržovat zvěř v lese zdravou a silnou. Proto je dobře, že jsem se vrátil do Tvojí vlasti.
V dávných dobách obývali mí předci většinu vašich lesů. Lidé však rysy pronásledovali (stříleli je i lovili do pastí) tak dlouho, dokud nás úplně nevyhubili. Ceněná byla rysí kožešina a pro lovce to byl nezanedbatelný “adrenalinový zážitek” – mnoho lidí toužilo ulovit si zdánlivě nebezpečnou šelmu jako trofej. Navíc jsme byli, jako ostatní šelmy, považováni za škodnou, protože jsme lovili lesní zvěř, kterou jste považovali Vy lidé jen za svou. V Čechách zastřelili posledního rysa roku 1835 (dodnes ho najdete vycpaného v Národním muzeu), na Moravě padl poslední z nás později, v roce 1914.
Naštěstí jsme my rysi zůstali na Slovensku. Když tam v sedmdesátých letech omezili lov, náš počet se zvýšil a někteří z nás našli svůj domov i v Beskydských lesích. Později se zabydleli další rysi na Šumavě – v osmdesátých letech tam byli vypuštěni také rysi ze Slovenska. Dnes obyváme hlavně jihozápadní Čechy a moravsko slovenské pomezí. Občas se objevíme i jinde, podívej.
Tvůj přítel rys
Další kapitoly:
Na stopě rysa
Zajímavosti ze světa rysů
Fotografie: Karel Brož
