Rys za naším plotem
Jako všechny šelmy si rys vybírá hlavně slabé a nemocné jedince. Pro přírodu je to velice důležité – rysové pomáhají udržovat zvěř v lese zdravou a silnou. Proto je dobře, že se k nám rysové před lety vrátili.
V dávných dobách obývali rysové většinu našich lesů. Lidé však rysy pronásledovali (stříleli je i lovili do pastí) tak dlouho, dokud je úplně nevyhubili. Ceněná byla rysí kožešina a pro lovce byl nezanedbatelný také “adrenalinový zážitek” – mnoho lidí toužilo ulovit si zdánlivě nebezpečnou šelmu jako trofej. Navíc byly všechny šelmy považovány za škodnou, protože lovily lesní zvěř,kterou lidé považovali za svou.
V Čechách zastřelili posledního rysa roku 1835 (dodnes ho najdete vycpaného v Národním muzeu), na Moravě padl poslední rys později, v roce 1914.
Naštěstí ale rysové zůstali na Slovensku. Když tam v sedmdesátých letech omezili jejich lov, počet rysů se zvýšil a někteří z nich našli svůj domov i v beskydských lesích.
Později se zabydleli také na Šumavě – v osmdesátých letech tam byli vypuštěni rysové ze Slovenska.
Jejich potomci dnes obývají celé jihozápadní Čechy. V současné době jich tu žije okolo sedmdesáti.
Asi patnáct rysů žije v Beskydech, několik jich je také v Jeseníkách. A podle pozorování z podzimu 2009 se rys pokouší usadit také v Krkonoších.
Lovit rysa je v České republice zakázáno – přistiženému pytlákovi hrozí vysoká pokuta nebo i vězení.
