Rys za naším plotem

Jako ostatní šelmy si pro potravu vybírám hlavně slabé a nemocné jedince. Pro přírodu je to velice důležité – pomáhám tím udržovat zvěř v lese zdravou a silnou. Proto je dobře, že jsem se vrátil do Vaší vlasti.

V dávných dobách obývali mí předci většinu Vašich lesů. Lidé však rysy pronásledovali (stříleli je i lovili do pastí) tak dlouho, dokud nás úplně nevyhubili. Ceněná byla rysí kožešina a pro lovce to byl nezanedbatelný  “adrenalinový zážitek” – mnoho lidí toužilo ulovit si zdánlivě nebezpečnou šelmu jako trofej. Navíc jsme byli,  jako ostatní šelmy, považováni za škodnou, protože jsme lovili lesní zvěř, kterou jste považovali Vy lidé jen za svou. V Čechách zastřelili posledního rysa roku 1835 (dodnes ho najdete vycpaného v Národním muzeu), na Moravě padl poslední z nás později, v roce 1914.


Naštěstí jsme my rysi zůstali na Slovensku. Když tam v sedmdesátých letech omezili lov, náš počet se zvýšil a někteří z nás našli svůj domov i v Beskydských lesích. Později se zabydleli další rysi na Šumavě – v osmdesátých letech tam byli vypuštěni také rysi ze Slovenska. Dnes obyváme celé jihozápadní Čechy. V současné době nás tu žije okolo sedmdesáti jedinců. Asi patnáct nás žije v Beskydech, několik také v Jeseníkách (podle pozorování z podzimu 2009 se rysi pokouší usadit také v Krkonoších).





 

Lovit rysa je v České republice zakázáno – přistiženému pytlákovi hrozí vysoká pokuta nebo i vězení.

 

rys-stopaVáš přítel rys

 

Další kapitoly:

rys

O rysím jídelníčku

Rysí rodina

Na stopě rysa

Zajímavosti ze světa rysů

 

 

Fotografie: Karel Brož

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

design © Lukáš Patkaň
vytvořil Michal Kandr

-