Vlci a my

Vloženo: 10.4.2015, Vydáno: 10.4.2015

Fotopast umístěná na Šumavě tento týden přinesla doklad o zdejším pobytu vlků. Leona Machalová popisuje svoje setkání s touto šelmou na Kokořínsku. Dokážeme návrat vlků přijmout bez předsudků?

Zpráva o zachycení vlka fotopastí na pravém břehu Lipna před pár dny vyvolala nejen nadšený ohlas mnoha milovníků velkých šelem a vědců-zoologů, ale také velký zájem médií. Vlci jsou poměrně přizpůsobivé šelmy a dokáží obývat i území člověkem silně pozměněné či stále využívané. Samozřejmě, pokud by si mohli vybrat, dali by jistě přednost krajině lesnaté s minimem lidského osídlení. Takových oblastí však v Evropě už příliš nezbývá.

Při návštěvě Máchova kraje, jsem už po jedné hodině chůze od vlakové stanice v Doksech objevila první jasnou známku pobytu vlků – typický trus na okraji lesní cesty, po které evidentně denně proudí desítky místních lidí i turistů, pěších a cyklistů. Většina okolních lesů měla také docela daleko k zažité představě divočiny jako vhodného útočiště vlčí smečky s mláďaty.

Největší překvapení a téměř neuvěřitelný zážitek mě však čekal na druhý den. Po přenocování v jednom z místních lesíků jen tak ve spacáku na karimatce (jak to pro mě bylo běžné při výjezdech za šelmami na Slovensko) jsem hned ráno přímo ze svého ležení zahlédla několik vlků, probíhajících mezi stromy asi deset až patnáct metrů ode mne.

Kdybych pohotově nevytáhla příruční videokameru a nepořídila dokumentační záběry, snad bych si později i myslela, že těch pár okamžiků, kdy se mihli mezi stromy, byly jen vysněné představy v polospánku. Ale podařilo se – jeden z vlků, nejspíše tohoroční vlče, sledovalo s nosem při zemi pach nějakého zvířete a přitom se blížilo mým směrem.

Jakmile mne vlk spatřil, na vzdálenost odhadem osmi metrů, odskočil za nejbližší stromy. Obezřetně, ale zvědavě pak několikrát vylezl a zíral na mne, snažil se nejspíš pochopit, co za divného tvora leží v jeho lese. Možná ještě člověka nikdy zblízka neviděl, a v takovéto pozici nejspíš vůbec ne. Bylo úplné bezvětří, takže nemohl k mé identifikaci moc dobře využít ani svůj citlivý čich. Po chvilce rozmýšlení odklusal za ostatními vlky.


Zážitek to byl sám o sobě úžasný, ale vzbudil ve mne také určitou lítost, že takováto setkání jsou v našich lesích jen výjimečná. Většina lidí nemá s vlky vlastní přímou zkušenost tak jako s běžnými lesními zvířaty. A jejich představy o nich jsou proto často velmi zkreslené, ovlivněné pohádkami, vymyšlenými příběhy a předsudky.

foto: Alka Wildlife, Leona Machálová

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

design © Lukáš Patkaň
vytvořil Michal Kandr

-